V sobotu 22. října ráno nebylo vůbec pěkné počasí. Ještě, že jsme naši další společnou akci naplánovali až na odpoledne. To se totiž ukázala modrá obloha, přestalo mrholit a teplota vystoupala tak vysoko, že stačilo obléct lehký svetřík.
A tak jsme se tedy za tohoto hezkého počasí opět sešli v parku v Polní ulici, abychom se v přátelském duchu utkali. Pro milovníky kulinářského umění byla připravena soutěž o nejlepší bramborák a sportovně založení jedinci mohli poměřit své síly v závodě o nejpomalejší jízdu na kole.
A jak to celé vypadalo?
Bramborákovou porotu tvořili sousedé Petr Bublík, Michal Med, Jiří Ptáček a Petr Stupka. O jejich přízeň se ucházelo celkem deset účastníků. Někdo si přinesl těsto hotové, jiní se odvážili tvořit přímo na místě. Smažit bylo možné na plynovém vařiči, nebo dokonce na otevřeném ohni.
O různorodost chutí, tvarů i vůní nebyla nouze. Neboť jak se ukázalo, bramborák neznamená jen nastrouhané brambory. Brambory lze totiž strouhat najemno, nahrubo či krájet na malé kousky. Je možno přidat mouku nebo ji úplně vynechat. Při smažení lze pokrýt těstem celý povrch pánve anebo udělat menší placky. A co bylo pro některé velké překvapení, bramborák lze podávat i nasladko s jablečným pyré či skořicí.
Porota pečlivě ochutnávala a každý bramborák hodnotila podle předem daných kritérií. Závěr byl takový, že nikomu se prý nepodařilo bramborák vyloženě zkazit. Všechny byly poživatelné. Zde možná zapracovala skutečnost, že jsme přece jen všichni sousedé a na prvním místě stojí naše vzájemné vztahy… 🙂
Absolutním vítězem se stala osmiletá Mariánka, která trpělivě usmažila všechno těsto, které pro ni připravila babička. Gratulujeme. Žádný účastník však nepřišel zkrátka, neb všichni byli obdarování směsí koření Český bramborák od porotce Petra Stupky.
Zatímco na bramborákovém stanovišti se smažilo nepřetržitě tři hodiny, o 30 metrů dál probíhal cyklozávod. Kategorie byly dvě – dětská a dospělácká – a ani v jedné nebyla o závodníky nouze. Všichni si nejprve vytvořili svá vlastní startovní čísla. Z této “nutnosti“ se mimochodem nakonec stala spontánní a zábavná kreativní dílna.
Připravenou dráhu bylo potřeba projet bez zastavení, za dotyk země se totiž odečítaly vteřiny. Nejlepší, tedy nejdelší čas, za který dokázal jeden závodník projet připravenou dráhu, čítal nakonec 3 minuty 45 vteřin. Gratulujeme. Zjistili jsme přitom, že nejlepší trénink pro pomalou jízdu je pokoušet se na kole stát, když čekáte na zelenou na křižovatce.
Martin, který byl iniciátorem celého závodu, vyrobil pro vítěze stylové medaile z ozubených cyklotalířů. Jen doufáme, že jeho zapálení nebylo tak veliké, že by snad rozebral své vlastní kolo. Ovšem závodníci byli nadmíru spokojení a někteří si medaili rovnou pověsili na čelo.
A tak jsme si opět užili parádní sousedské odpoledne. Pobyli jsme spolu, popovídali a někteří se konečně naučili ten slavný kroket, který se spolu s badmintonem hrál v parku a na přilehlé Reguli. Příště se k nám přidejte. Opravdu rádi uvítáme každého, komu přijde smysluplné měnit anonymní město na fungující síť sousedských vztahů. Takže na shledanou na dalším setkání!
