Kaplířova ulice je pojmenována po Kašparu Kaplíři ze Sulevic (1535–1621), jednom z vůdců povstání českých stavů proti habsburské královské moci a jejím katolickým spojencům.
Jako pán bratrského vyznání působil na dvorech císařů Rudolfa II. a následně jeho bratra Matyáše Habsburského. Pro postupné omezování práv protestantů se ale přidal na stranu stavů, kteří v roce 1618 odmítli poslušnost habsburskému panovníkovi. Mezi roky 1618–1620 byl členem třicetičlenného direktoria nekatolických stavů, které převzalo správu nad zemí. Jako velitel dělostřelectva se na počátku povstání zúčastnil vojenského tažení, které se zastavilo až u Vídně. Na dvoře tzv. zimního krále Fridricha Falckého, kterým rebelové nahradili čerstvého dědice trůnu Ferdinanda II., se stal nejvyšším zemským písařem a staral se o tzv. zemské desky, do nichž byla zapisována vlastnická práva, dluhy a obecně závazná ustanovení zemského sněmu, jež byly na úrovni zákonů. Po neúspěchu povstání byl v roce 1621 nejstarším českým pánem popraveným na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho majetek byl vyvlastněn. Mezi popravenými byl rovněž diplomat, politik a spisovatel Václav Budovec z Budova, jehož nám připomíná název jiné z ulic Havlíčkovy kolonie.
Rod Kaplířů se však tímto z českých dějin nevytratil. Kašparův vnuk Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1611–1686) sloužil nejprve v saské a švédské armádě a bojoval proti vojskům rakouské monarchie. Po přestupu na katolickou víru ovšem vstoupil do služeb rakouské armády a v 80. letech 17. století se vyznamenal při obraně Vídně obléhané osmanskými vojsky.